HANDICAP LYCEUM PRAHA, HCL Praha o.s.

Občanské sdružení, které je členem České rady humanitárních organizací,
kolektivním členem Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, čestným členem
spolku VLTAVAN Praha a patronem Domova Ráček o.p.s. v Rakovníku.

Deset let raftingu v SPMP ČR

Je to neuvěřitelné, ale bude tomu deset let, co do sekretariátu SPMP v Karlíně přišla Bára s Klárou a začaly mne přesvědčovat, že rafting je úžasný sport pro handicapované. Jako nový ekonom Sdružení pro pomoc mentálně postiženým jsem neměl moc času a povídání o tom, jak posadíme handicapovaná děcka na gumové čluny a pustíme je dolů po proudu divoké řeky nebo kanálu, mne nenadchlo. Tak jsem ty holky bláznivé vypoklonkoval. Ony se nedaly a za týden tam byly zas. Mezi tím jsem o této návštěvě promluvil s tehdejším předsedou MUDr. Kvapilíkem a on řekl, že „proč by ne ?“. No a protože jsem za mlada také držel pádlo v ruce a vedl vodácké tábory, řekl jsem děvčatům že „tedy ano“. Tak to nějak začalo.

Raftování

Děvčata chtěla založit vlastní klub formou občanského sdružení a na to musejí být tři. Se mnou to tři byli a tak vznikly stanovy a byl registrován RAFTING CLUB HANDICAP (zkr. R.C.H.), který se pak stal kolektivním členem SPMP. A navíc, protože ten rok byla „příznivá konstelace hvězd“ podařilo se SPMP poprvé a naposledy koupit z dotace a zapůjčit do vínku tomuto klubu jeden raft typu „Colorado“ s výbavou.

Od té doby bylo díky sponzorům, nadacím a České radě humanitárních organizací nakoupeno do organizací SPMP přes 33 člunů ! Dnes mají rafty k disposici děti (klienti) z domovů SPMP v Chotěšicích (respektive HC „Srdce“ v Poděbradech), „Ráček“ v Rakovníku, SDM Sedlec v Praze 6, Brňáci se k nákupu chystají, a dále kolektivní členové SPMP TJ „S tebou mě baví svět“ (HANDICAP LYCEUM Praha), a zmíněný RAFTING CLUB HANDICAP. Některé organizace se ke sportovní činnosti připojují, nebo zvou instruktory se čluny na své akce (například SPMP Praha a Brno při rehabilitačních pobytech, ale třeba i ÚSP Lochovice, Zavidov, Žampach, IZAP Zlín a další).

Ale vraťme se na začátek. Když tedy RAFTING CLUB HANDICAP začal trénovat prvních asi čtyřicet zájemců na krytém bazénu v Suchdole, bylo jasné, že tento, pro SPMP nový druh sportovní rehabilitace, bude mít úspěch. Měl a má. Vývoj raftingu se pak ubíral dvojím směrem : jednak šlo o sportovní přebory - raftové závody na divoké vodě a jednak o vodáckou turistiku při které se sjížděly řeky včetně jezů a tábořilo se, někdy i u klidné vody jezer, rybníků či moří. V obou případech však předcházely nácviky situací v bazénu, výuka pádlování, záchrany tonoucího apod. a neodmyslitelná byla součinnost s Vodní záchrannou službou. Nejprve tedy o závodech.

Závody „PARMA“

Podle parmy říční, sportovními rybáři velmi ceněné bojovné ryby, žijící v prudké vodě řek a propustí (kanálů), byl nazván přebor v raftingu pro handicapované vodáky. První ročník byl odstartován v Praze, na trojském kanále v roce 1996. Vzbudil zájem vodáků z celé republiky. Proto se opakuje každý rok. Ukázka byla i součástí doprovodných programů Mezinárodní konference SPMP „K-97“ a vysloužila si uznání. V dalších letech se závody z pražské Vltavy přenesly na Labe. Víkendové soustředění závodníků pořádá RAFTING CLUB HANDICAP zpravidla v červnu, nyní na kanále v Roudnici nad Labem. První den jsou tréninky, další dny závody.

Jde o náročnou vrcholnou vodáckou soutěž i když za pomoci přítomných vyškolených instruktorů a Vodní záchranné služby si rekreačně může kanál sjet i začátečník. Soutěžící posádky jsou rozděleny do kategorií podle handicapu : vodáci s mentálním postižením, zrakově postižení, tělesně postižení a tzv. „mix“, což mohou být jakékoliv posádky. Disciplíny jsou sjezd, sprint a slalom mezi zavěšenými tyčemi. Vyjma startu „OPEN“ kdy jednou dvě posádky najednou, se ostatní discipliny jedou po jednom raftu na čas a trestné body. Vedle diplomů jsou účastníci oceněni i věcnými praktickými dárky. Součástí akce bývá posezení u ohně či krbu s kytarou, pečení selete nebo ryb a dobrá zábava ve správné partě.

Vodácká turistika a táboření

byla především záležitostí „Světáků“ tj. Sdružení mládeže a rodičů TJ „S tebou mě baví svět!“ (nyní spojené s HANDICAP LYCEEM Praha), vždy ve spolupráci s dalšími domovy, ústavy a občanskými sdruženími.

Od té doby, co jsme poprvé spustili čluny na vodu, jsme sjeli nejkrásnější úseky řek Vltavy (i Čertovku), Labe, Ohře, Cidliny, Sázavy, Berounky a Teplé, ale také ledového tatranského Dunajce. Z táborů, ležících u klidné vody jezer a rybníků jmenujme alespoň Běstvinu u Seče, Píšťany u Litoměřic, jezera z bývalých ramen Labe u Poděbrad, Křišťanovické jezero na Šumavě a nakonec jsme jezdili a potápěli se i u moře na ostrovech Kréta a Rab.

Byla uskutečněna řada víkendových akcí (například „Májový sjezd Sázavy“ 1995, „Zamykání Labe“ 1995, „Odemykání Čertovky“ 1997, „Vítání jara v Srdci“ 1999, „Camphill Communities in Želiv“ 1998, nebo „Májový sjezd Vltavy po pražskými mosty“ 2001 a další. Integrovaných vodáckých táborů bylo připraveno jedenáct ! Organizační a technická příprava vodáckého tábora a kvalitního rehabilitačního programu je značně náročná a trvá skoro po celý rok. Na závěr jsou do příprav zapojováni i budoucí účastníci tábora. Sportovně rehabilitační program táborů je maximálně týdenní a zaplňuje den od budíčku do večerky. Zájem o tyto tábory je značný jak ze strany handicapovaných vodáků, tak vedoucích, asistentů a doprovodů. Každý z táborů měl svůj název (například „Zlatí úhoři“ na Berounce 2000 a 2001, „Zlatá stezka“ na Šumavě 1998, „Muška zlatá“ ve Svatošských skalách 1997, „Šmoulí Šlovice“ 1999 apod.) a svůj pokřik. Oddíly nesou dodnes jména jako „Sumečci“ z Poděbrad, „Ráčci“ z Rakovníka „Raftaři“ z R.C.H., „Hastrmánci“ ze Sedlece, „Světáci“ apod.). Nikdy nechyběla státní vlajka a oddílové vlajky, táborový oheň, noční hlídky a jiné tábornické úkony. Vždy byla přítomna video kamera a jednou přijela natáčet i Česká televize. Některé filmy soutěžily na Videofestivalu a dodnes mají úspěch při půjčování zájemcům. Na další léta se již plánují nové akce.

Školení vedoucích táborů, záchranářů a sportovních instruktorů.

Rafting se však nerozšířil v organizacích SPMP sám o sobě. Nejvíce zapůsobilo na potencionální vedoucí vodáckých akcí nadšení účastníků  táborů (první vodácký rehabilitační pobyt pro handicapované byl tábor SPMP s R.C.H. na Běstvině v roce 1994) a pak ukázky, při kterých si jízdu na klidné vodě vyzkoušeli samotní účastníci školení. Bylo to například při zdokonalovacím školení vedoucích táborů SPMP v roce 1997 v Poděbradech a na speciálním školení vedoucích, pořádaných HANDICAP LYCEEM Praha s grantem České rady humanitárních organizací v roce 2001 v Březejci. Zájem byl veliký a povzbudil nadšení vedoucích pro tento sport. Pro vedoucí táborů byl zpracován a vydán v roce 1999 „Sborník“ základních norem a pokynů.

Bylo však nutné vyškolit i instruktory z řad mladých nadšenců a asistentů (tj. z mládeže bez handicapu) a záchranáře. HANDICAP LYCEUM Praha uspořádalo dvě školení instruktorů : na ostrově KRAKEN u Litoměřic (v roce 1995) a v loděnici Univerzity Karlovy v Poděbradech (roku 1996). Většina instruktorů pracuje s handicapovanou mládeží dodnes. Vodní záchranáře nám vyškolil Český Červený kříž ze dvou mladých členů TJ „S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT!“. Tento počet pochopitelně stačí jen při turistice. Při takových závodech, jako PARMA nastupují na břeh kanálu naši přátelé ze sdružení „Bezpečná voda“ nebo z Vodní záchranné služby ČČK.

Kurz bocmanů

Zvláštním školením byl „kurz bocmanů“. Díky České radě humanitárních organizací, která jej podpořila grantem a díky sponzorům, byl uskutečněn kurz, který u nás (a možná ani v zahraničí) nemá obdoby. Přiznáme se, že nápad (ale jen nápad) jsme převzali ze školení „self – advokátů“. Cílem však nebyly schůzky na učebně s povídáním, ale praktický výcvik mladých sportovců : během jednoho roku jsme chtěli vyškolit zástupce vedoucích vodáckých oddílů z řad mládeže s mentálním postižením. Dokázali jsme to a oni také. Bylo to tak : po zveřejnění přihlášky v časopise Mentální retardace a v „Dopise členům“ se přihlásilo 25 zájemců, kteří se po celý rok (každý měsíc byl trénink, tzv. „plavba“) připravovali k závěrečným zkouškám a získání „patentu“ bocmana. Odpadl pouze jeden. Ostatní se naučili pádlovat nejprve v bazénu, pak na klidné řece, zachraňovat tonoucího, poznávat hvězdy, manipulovat s vysílačkou, číst mapu, poznávat a chránit přírodu okolo řeky, poznávat historii řeky Vltavy, ale i rozdělávat oheň, mít noční hlídku atd. To vše si pak na vodáckém táboře vyzkoušeli v praxi. Pečlivě si celý rok v „Palubním deníku“ vedli přehled o splnění úkolů, o účasti na plavbách a lovu bobříků. Na závěr museli zpracovat ke zkouškám i „diplomovou“ práci. Promoce a převzetí „patentů“, odznaků a bocmanských píšťalek pod staletými prapory spolku VLTAVAN, se kterým jsme spolupracovali se uskutečnila na úvod „Námořnického bálu“ a byla fascinující. Přijelo na ni přes 200 kamarádů z Moravy a Středních Čech.

Co říci závěrem ?

Bez nadšených dobrovolníků, kteří stáli u začátku by se takového rozvoje raftingu nedosáhlo. Jmenujme alespoň některé z nich : vedoucí R.C.H. Bára Červená a Klára Říhová – Taxová, rehabilitační pracovnice Mgr.Ivana Balcárková, Eva Veselá kapitánka bocmanů a členka VZS ČČK, šéfbocman Michal Šmíd s Markem, záchranář a Světák Pepa Veselý a parta záchranářů z VZS „Bezpečná voda“ : Skála, Třešňák a Engel. Zásluhu na rozvoji mají ředitelé zařízení SPMP, zejména Ilona Hrušková, Mgr. Bohumil Šmíd a PaedDr. Milan Juříček. Jmen každým rokem však přibývá.

Nemalý přínos k rozšíření raftingu mělo i promítání dokumentů z videokazet o činnosti handicapovaných vodáků při školeních, klubových akcích a v posledních letech na Videofestivalu. První film „Tři řeky, dvě jezera a jedno moře“ byl promítnut s úspěchem už v roce 1994 při 8. Národní konferenci SPMP v Praze a  na 1. Mezinárodní konferenci ZPMP v Bratislavě. Ostatně film z jedné akcí bocmanů : „Májový sjezd Vltavy po pražskými mosty“ zaujal tak, že jej nejen odvysílala ČT, ale získal od poroty 40. ročníku soutěže „Benátky filmových amatérů“ jednu z hlavních cen. Věřte, je čím se chlubit.

Přeji si, ať dalších deset let znamená další rozvoj této krásné sportovní rehabilitace. Přeji si, ať k člunům, pokřtěným sponzory na „TITANIC, PROBOŠT, NEPTUN, NOVA, AURORA, PARTA HIC, ŠMOULÍK, PÁLAVA“ a nevím jak se ještě jmenují, přibudou další a s nimi přibudou i další nadšenci, dobrovolníci, instruktoři, záchranáři vedoucí, a bocmani, bez kterých by se šťastný úsměv na mokrých tvářích vodáků s handicapem neobjevil.

Josef J. Veselý / AlBert
email: hclpraha@volny.cz

© 2002 - 2011 HANDICAP LYCEUM Praha o.s.    design: Tomáš Hruška; hostováno na: http://hosting.blueboard.cz   HTML 4.01 STRICT