HANDICAP LYCEUM PRAHA, HCL Praha o.s.

Občanské sdružení, které je členem České rady humanitárních organizací,
kolektivním členem Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, čestným členem
spolku VLTAVAN Praha a patronem Domova Ráček o.p.s. v Rakovníku.

Zlatí Úhoři
Vyhodnocení rehabilitačního pobytu Berounka 6.-10.9.2000

Do campu „Na Hrázi“ v Berouně se 6.9.2000 dostavili všichni přihlášení účastníci. Přivítali se a hromadně se představili s jejich pokřiky a vlajky: „Ráček“ Domov SPMP Rakovník jako Ráčci, A-CENTRUM Česká Třebová jako Utopenci, SDM Sedlec jako Hastrmánci, z RCH si nechali tradičně název Parmy a SDM Chotěšice jako Sumečci. Naším hlavním cílem bylo po řece Berounce prozkoumat okolí Berouna. Máme podobný vkus jako naši čeští králové, ne nadarmo tady přece postavili hrady jako je Karlštejn a Křivoklát, a také spisovatelé jako je Ota Pavel nebo František Nepil. Náš pobyt se pyšně honosil jménem podle knihy spisovatele Oty Pavla Zlatí Úhoři.

Na slavnostním nástupu každý, kdo se představil, dostal placičku na krk s logem Zlatého Úhoře. Dále všichni obdrželi instrukce co je čeká a nemine. Ještě ten den jsme si večer udělali táborák, kde si každý mohl opéct k večeři svoje přivezené vuřty.

„Ráček zdraví uhoře, je tu líp jako u moře“, tímto pokřikem nás hned druhý den ráno budili Ráčci, kteří vedli také rozcvičku. Po snídani se vybalila bagáž (myslím tím čluny, vesty a pádla), spočítala se a připravila se k odpolední vodní túře. Ráčci, Utopenci, Parmy, Hastrmánci a Sumečci společně hned po obědě vyrazili autobusem z campu do Nižboru. Průzkum Berounky mohl začít – teda ještě nafouknout čluny, vzít si vesty, uchopit pádla, dostat poslední instrukce, člun dát na vodu a postupně se naloďovat. Přesvědčili jsme se našimi pokřiky, že jsme všichni a můžeme začít pádlovat. I když do Berouna je to po proudu necelých 8 km a vody je dostatek, stejně je třeba v určitých úsecích opravdu zabrat. A do Berouna jsme všichni dorazili včas. Honem rychle se vylodit, převléknout a teplá večeře v nedaleké hospodě Rudolfinum už nás čeká. A pro ty, co je hned tak něco neunaví, si mohou posedět při večerním táboráčku. Ale na moc dlouho – neboť zítra nás čeká mnohem náročnější den.

„Sumci zdraví rybu – nemá to tu žádnou chybu, sumci zdraví rybu – máme se tu fajn – budíček“, křičeli po ránu Sumci a hned nato následovala rozcvička. Po snídani jsme se opět všichni vrhli k  přípravě na odpolední vodní túru. Zkontrolovat čluny, popřípadě je dofouknout, spočítat vesty, připravit také pádla, honem na oběd - ať už můžeme vyrazit. Ještě poslední instrukce co nás čeká na Berounce, nalodit se a opět se se všemi pokřiky ujistit, že nikdo nechybí. Tentokráte je vody více než včera (přes noc totiž napršelo), takže nemusíme ani moc zabírat. To je dobře – musíme šetřit síly, neboť nás čeká vodní túra dlouhá asi 15 km z Berouna do Zadní Třebáně. Sluníčko krásně svítí a my projíždíme Tetínem (Tetínské skály), chráněnou krajinou oblastí v Srbsku a ke konci nás čeká Karlštejn, který na okamžik byl i z vody vidět. Jelikož túra trvala dlouho a byla na celé odpoledne, v Hlasné Třebáni jsme dostali na posilněnou guláš s chlebem. Menší odpočinek a posilnění gulášem nám dodalo odvahy k pokračování – ale už jen kousek do Zadní Třebáně, kde nás bude čekat autobus. Pomalu se šeřilo k večeru, ale i přesto ten autobus se nedal přehlédnout. Honem sbalit rafty, naložit pádla a vesty do autobusu. Nezůstalo tam po nás nic? Ne, můžeme spokojeně vyrazit do našeho campu v Berouně. Do Berouna jsme už dorazili za tmy, rychle jsme se vybalili, převlékli a skočili do pelíšku s pocitem příjemně stráveného dne. Zítra si ten odpočinkovější den všichni po té náročné túře zasloužíme.

„Pojďte se k nám všichni podívat, jak pádlují vodníci…..“, písnička po ránu od Hastrmánků a Parem k budíčku nás radostně vzbudila a rozcvička rozhýbala. Dnes dopoledne byl hned po snídani vyhlášený volný program. Nikdo se ovšem nenudil. Stejně jsme se všichni sešli v Berouně na náměstí, kde se konaly Hrnčířské trhy. Výrobky z keramiky, prohlídka města Berouna nám na celé dopoledne opravdu zabrala čas. Ještě výtečný oběd v nedaleké hospodě Rudolfinum a může začít slavnostní ukončení tábora naším slavnostním nástupem. Zopakovat si ještě naše pokřiky a ujistit se, zda jsme na nástupu všichni. A následuje vyhodnocení. Všichni, opravdu všichni byli perfektní – a to jak nasuchu tak i na vodě. Každý mi dá za pravdu, když se zmíním o tom, že rozdíly nebyli zas tak velké mezi těmi kdo jeli řeku už poněkolikáté nebo ti co jeli řeku poprvé. Všichni jsme byli perfektně sehraní a to si zaslouží žlutý diplom se symbolem Zlatého Úhoře. To ale ještě všichni netuší, že náš dobrý kamarád Tom nám už od dopoledne připravuje večeři – selátko upečené na rožni. Než se ale všichni sejdeme u připraveného selátka, je třeba umýt, vysušit na sluníčku a nakonec sbalit čluny, také pádla a vesty a pak honem k selátku. Nelze už nic dodat – to byste sami museli vidět ty umazané tvářičky od selátka, chleba a hořčice, zpívající při táboráku. Ani byste se nedivili, že se nikomu nechtělo jít dneska spát.

„Utopenci utopený, nejlepší jsou naložený“, zpívají po ránu při posledním budíčku a rozcvičce naši nováčci Utopenci z České Třebové. Jenomže všechno jednou končí a i my se budeme muset pomalu loučit. Po snídani nastává hromadné balení, uklízení a loučení. Zaznívají poslední pokřiky našich Ráčků, Utopenců, Parem, Hastrmánků a Sumečků – ale ještě se nerozcházíme, až po obědě (ono by se s prázdným žaludkem špatně loučilo a odjíždělo). Hned po obědě zaznívá do okolí: „Tak Ahóóój a příští rok opět na Zlatých Úhořích II.“ Ahóóój

Před odplutím do moře,
Pozdravujem úhoře!
Úhoříci zlatí,
Ať se montée vrátí!
Ahóóój!!!

Josef J. Veselý / AlBert
email: hclpraha@volny.cz

© 2002 - 2011 HANDICAP LYCEUM Praha o.s.    design: Tomáš Hruška; hostováno na: http://hosting.blueboard.cz   HTML 4.01 STRICT